skinhead girls

8. prosince 2007 v 20:16 | emily-fftl |  zaujimavosti
SKINHEAD GIRLS
Jestliže se v tomto čísle zabýváme tím, jak nejrůznější subkultury odrážejí všudypřítomný patriarchát, není možné vynechat z jejich přehledu skinheads, kteří i u nás začínají tvořit čím dál tím početnější a viditelnější součást subkulturního světa. A vzhledem k tomu, že jsme časopis feministický, zaměřím se především na ženskou část této subkultury: skingirls, rennies, byrds či chelseas, ať už je budeme nazývat jakkoliv. Přesto je nutné alespoň zčásti nastínit historii celé skupiny, neboť právě z ní mnoho přetrvávajících stereotypů pramení. Mým původním záměrem bylo zjistit o nich co nejvíce informací, jejich historiií, názorovými proudy, rozdělením na skupiny počínaje a barvou tkaniček konče. Najít zkrátka nějaký tmelící prvek. Ale ouha - po prostudování desítek tématických internetových stránek a zinů se zdálo, že se nikde nic podobného nevyskytuje. Jakoby skingirls coby samostatně smýšlející subjekt prostě neexistovaly. Dostupné informace o nich, většinou velmi kusé, odkazují v devadesáti procentech na fotografie dívek, fotografie spokojených skinheadských párů či skinheadských matek s dětmi, nebo účesy a debaty o tom, jak se nejlépe nechat ostříhat. Sem tam se ještě objevil i odkaz na nějakou pornostránku se skinheadskými aktérkami. Tolik tedy úvod k odrazům patriarchátu v subkultuře...
Existují i světlé výjimky, ke kterým se dostanu později, přesto si ale nedělám naděje, že by podnikavých dívek byla většina. To však bohužel platí ve všech subkulturách, ne jenom v této. Těmi výjimkami jsou ziny, internetové aktivity či labely, vytvářené a spravované dívkami pro dívky, ale, a to je důležitější, i pro všechny ostatní. Ty kromě fotek obsahují i jiné informace a zprávy o aktivitách. Z nich budu vycházet především. Vzhledem k poměrně malému objemu informací, které se mi podařilo získat, bude tento článek především jakýmsi jejich shrnutím a pokusem o analýzu, spojeným s mými komentáři. Ačkoliv já sama jsem v této subkultuře zainteresovaná, budu se snažit pojímat téma objektivně. Tak držet palce, ať se mi to podaří.
Historie
Historii nelze dělit na mužskou a ženskou (i když se o to některé feministické proudy 20. století snaží). Týká se obou složek společnosti, často však jedné z nich více co do viditelnosti. To platí i v tomto případě. Pár vět o historii skinheads bude sice pro většinu z vás jen omíláním dávno známých informací, pro některé snad ale něčím novým.
Skinheadské hnutí vzniklo v Británii na konci 60. let. Část dělnické mládeže se tehdy vzhlédlo v kultuře jamajských přistěhovalců a začalo ji napodobovat. Drsnější hoši se vyseparovali z tzv. Mods, kteří byli údajně zhýčkaní a zcela jistě méně násilní, a začali si stříhat vlasy na krátko. To bylo jednak součástí nové módy, jednak prevence, aby je nikdo nemohl chytat za vlasy při pouličních bitkách. Tito chlapci z dělnické třídy si dali název Skinheads.
Kult agrese byl, je a bude vždy součástí skinheadského hnutí. Jestli je to dobře nebo špatně ponechme k posouzení jiným. Je to prostě fakt. Osobně zastávám názor, že v některých případech je násilí naprosto ospravedlnitelné, například jedná-li se o eliminaci neonacistů atd. Kult agrese byl v počátcích většinou spojen s fotbalem. S původními skinheads je také spojen vznik legendárního britského fotbalového násilí.
Šedesátá léta se tedy nesla ve jménu dělnické třídy, fotbalu, bitek mezi fanoušky různých klubů a ska a reggae, které do Británie přišlo především spolu s jamajskými imigranty. Zato léta 70. znamenala radikální změnu. V tomto období totiž do skinheadského hnutí pronikla Národní fronta, britská národně-socialistická strana. Tedy ne úplně doslova. Protože skinheads se již tehdy vyznačovali násilným chováním, Národní fronta, která agitovala mezi pouliční mládeží, vtiskla svým nově příchozím rekrutům jejich image. To byl tedy moment, kdy rasistický prvek proniknul do skinheadského kultu, a to bez souhlasu jeho členů.
Na přelomu 70. a 80. let, kdy bylo existující punkové hnutí zkomercializováno, se rozčarovaní mladí lidé, kteří mu předtím věřili a viděli v něm opravdovou rebelii, rozhodli začít znovu a jinak. V ulicích se objevil nový druhu punk rocku, spojený čistě s dělnickou třídou. Nový hudební styl byl pojmenován Oi! a brzy si získal mnoho příznivců, jejichž řady se až do dnešního dne stále rozrůstají.
S novou muzikou se objevili i noví skinheads a propast mezi jednotlivými názorovými proudy se prohlubovala. Se vznikem nových kapel, často s politickými texty, se objevovala i výrazná názorová profilace, pravicová i levicová, která byla zaměřená na kritiku pracovní politiky a třídní boj. Byli (a jsou) i takoví, kteří prosazovali apolitičnost a odsuzovali levicově zaměřené skinheads zkrátka jen pro jejich političnost. Tato situace má kořeny v 80. letech a udržela se dodnes. Definici skinheads se liší od země k zemi, dokonce i od města k městu. Dnešní snaha o návrat k tradicím 60. let v Británii, Americe a většině Evropy vede k dalším tenzím - tentokrát mezi tradičními a netradičními skinheads.
Se skinheady se samozřejmě objevily i dívky - přítelkyně a manželky, které podporovaly své partnery. O tom, jakou roli sehrály při vzniku skinheadského hnutí, které bylo od počátku spíše chlapskou záležitostí, můžeme činit jen nekonkrétní závěry a dohady. Ale něco o tehdejších poměrech nám může napovědět rozhovor se skingirl Janice, která se v roce 1954 narodila v jižním Londýně. Tento rozhovor vyšel pod názvem Class of 69 v dívčím zinu Hard as Nails (Tvrdé jako nehty) a vybrala jsem z něho několik otázek, týkajících se postavení dívek v hnutí, fotbalu a, jak jinak, pouličních bitek a jejich terčů.

Kam jste chodili večer?
Většinou nás černý chlápci zatáhli na blues parties. Tam se pouštěly desky, které jste nemohli slyšet nikde jinde. Bylo to skvělý.
A co fotbal?
Ne, mě fotbal nebavil. Ale můj kluk tenkrát fandil Crystal Palace. Nikdy jsem s ním nešla, chodívali tam taky opravdoví idioti a vždycky se něco semlelo. Kromě toho kluci nechtěli, abychom se motaly k bitce - ale milovali, když nám holkám pak mohli vyprávět, jaký to bylo.
Dneska se to v novinách jenom hemží zmínkami o rasovém násilí. Dělo se to taky, když jsi byla mladá, a jak zlý to bylo?
Znali jsme celé bandy černejch, západní Indů, a tak. Ti nás dostávali na různé party. Byli to fajn týpci. Ale všichni dohromady jsme si mysleli, že Pákistánci jsou jiný. Nesnášeli jsme je, protože se nikdy nesnažili někam se zařadit. Byli hrozně tichý a líný a při bitce se nikdy nebránili. Byli fakt lehkej terč, když jsi chtěl z někoho vymlátit duši. Hipíci a teplouši na tom byli podobně - když měl kluk dlouhý vlasy, mohl dostat za to, že je hipík, když měl košili s kytičkama, tak za to, že se oblíká jako teplej. Nebylo to vůbec rasový, bylo to proto, že byli jiný a vyrůstali s náma, takže jsme je znali odmalička. www.skingirlpride.com
Tolik tedy ukázka. A tolik k historii. Přesuňme se teď do současnosti, protože vše se vyvíjí a postoje se mění.
Současnost - úhel pohledu
Kdo tedy jsou dnešní skingirls, co dělají, jak se liší od svých předchůdkyň? Jak si samy myslí, že by měly vypadat a jak by se měly chovat? Jedna z definic říká, že být skinheadem je věc přístupu.
Hledala jsem šude možně, jak se definují samy dívky. Nenašla jsem. Zato jsem našla nádherné ukázky toho, jak se dvě strany dívají na jeden problém. První ukázka, kterou vám tu předložím, se týká toho, jak si někteří skinheadi - muži - představují typickou skinhead girl. Názorně ukazuje reprodukci patriarchálního smýšlení a chování v subkultuře a přejímání současných společenských kapitalistických trendů pohledu na ženu jako na objekt. Přiznám se, že mě dost vyděsila a musela jsem s povděkem kvitovat, že české scény se tento přístup alespoň ve většině mně známých případů netýká. To druhá otázka je z jiného soudku - psala ji dívka a prezentuje její osobní a poměrně radikálně feministický, názor na to, jak by se měla skingirl chovat k sobě a k jiným. A taky k mužům. První i druhá ukázka jsou velmi radikální, každá ale jiným způsobem a myslím, že komparace těchto dvou odlišných světů idejí, kde jeden z nich diktuje a druhý se s tím snaží po svém vyrovnat. Ještě upozorňuji, že první ukázka není převzatá z neonacistických stránek, jak by se snad na první pohled mohlo zdát.
Krásná, ženská a atraktivní
Měla by nebo může být žena skinheadem? Měla by se žena oblékat, chovat nebo prát se jako skinhead? Muži by měli být maskulinní a ženy feminní. To znamená, že by muži měli mít krátké a ženy dlouhé vlasy. Muži by měli nosit kalhoty a ženy sukně. Být pouličním vojákem není záležitostí obou pohlaví. Většina skingirls to přijala, když si uvědomila svou roli zprostředkovatelky podpory a zázemí, kterou muž v kritickém čase potřebuje. Některé ženy se přesto snažily stát více skinheadskými ve svém vzhledu. Ostříhaly si vlasy, obuly těžké boty. Tato image nebyla vhodná, některé z nich vypadaly jako mužatky nebo lesby, přesně jako ten typ žen, který skinheadi vytrvale odsuzují.
Termín skinheagirl může být nesprávně vysvětlován. Pokud označuje dívku, která pracuje se skinheady, prezentuje skinheadské hnutí na veřejnosti a stojí vždy po boku svého partnera, pak je ten termín použit správně. Ale pokud ne, je špatný. Dívky by se neměly prát, boj je jenom pro muže. Dívka by v sobě měla mít skinheadského ducha, ale navenek vypadat jako přitažlivá žena. Jako se říká v Bibli: Je ostudou pro muže, když má dlouhé vlasy, ale slávou pro ženu. Ženy by měly podporovat skinheadské hnutí sdílením ideálů a nošením jeho odznaků raději než stříháním vlasů nebo nošením těžkých bot. Skinheadské hnutí ochraňuje ženství a dál se tak rozvíjí. (www.skinheads.net)
Nepřipomíná vám to náhodou něco? Nemůžu si odpustit malou vsuvku: Rytíři slunečního kruhu zřizují Bundes Mädchen RSK.
- každá členka musí být připravena na represe současného sionistického systému
- každá členka starší 18ti let se bude snažit založit rodinu a přivést na svět co největší počet (rasově čistých) dětí
- každá členka bude respektovat stanovy strany.
Žena, jakožto nejvěrnější a nejoddanější bytost válečníka, je vtažena do národně sociálního boje spolu se svým druhem a musí mu stát vždy po boku. My nabízíme jistoty a zázemí. vybráno z českého náborového letáku Bundes Mädchen, RSK, neonacistické organizace podporující vlastní vězně.
A následuje druhá ukázka:

Skinhead girls - bojovnice nebo věšáky na oblečení?
Sama nevím, kolikrát bude ještě potřeba se tímhle tématem zabývat a kolikrát bude potřeba o něm psát a mluvit. Vždycky, když se v hnutí objeví nová holka, rozhodne si ostříhat vlasy, ošuká nejpopulárnějšího skinheada ve skupině (nebo toho nejhezčího) a pak se diví, proč jí nikdo nebere vážně. Jestli chcete znát pravdu, je to proto, že většina holek nebyla pro tuhle scénu stvořená.
Dobře...některé z vás přestaly číst. To je v pořádku, vy jste taky pro tuhle scénu nebyly stvořené. Holky toho musí dokázat víc než kluci. Nezvedneme takovou tíhu a některé z nás špatně řídí. Tak, teď jsem to řekla! Ale to nejdůležitější, co většina dívek postrádá, je nedostatek sebeúcty. Tím nemyslím, která z vás dokáže být větší svině nebo začne víc bitek. Myslím začne, ne je jenom pomůže dokončit.
Tím, že jsem skinhead girl se na mě valí spousta sraček ze všech stran. (Aspoň že když piju, můžu se držet svýho vlastního...). Ostatní skinheadi si automaticky budou myslet, že nejsi ani tak drsná, ani tak chytrá, když přijde řeč na scénu. Většina lidí si bude myslet, že když jsi holka, musela ses stát skingirl z nějakýho jinýho důvodu. Buď se snažíš sbalit jednoho z těch skvělejch skinheadskejch kluků (jo, jasně) nebo se snažíš sbalit jednoho z těch skvělejch skinheadskejch kluků. Není přece možný, aby tě bavila muzika nebo zajímal tenhle životní styl. Ale abych řekla pravdu, tohle je bohužel případ většiny holek, které znám.
Pro ty z vás, které se do scény dostaly jen proto, aby s nima bylo zacházeno jako se špínou, dobře. Žádnej problém, jenom si nestěžujte, že vás nikdo nebere vážně. A připravte se na to, že budete terčem mnohem vtipů. A když se později rozhodnete, že chcete být brány vážně a nechcete už dál fungovat jako děvky pluku, pomáhej vám Bůh.
Taky mějte na paměti, že móda je důležitá. Jestli chceš být skinheadem a jsi holka, nauč se proboha oblíkat. Tady nefunguje vytvoř si svůj vlastní skinheadský styl. Existuje kód. Nespojuj a nemíchej punk a skinheads. Jestli chceš nosit síťovaný triko, ujisti se, že není roztrhaný. Třeba je to styl, který se ti líbí víc, v tom případě ale zůstaň punkerkou. Můžeš si myslet, že móda tolik neznamená, ale když vidíš rennie s růžovou ofinou v roztrhaných silonkách pod sukní, nenapadne tě, co je vlastně zač?
Znej svoji hudbu...a měj ji ráda. Nezačni poslouchat sračky jenom proto, aby ses zalíbila klukům. Jestli se ti ta hudba nelíbí, možná není tahle scéna pro tebe a neexistuje důvod předstírat, že je.
Buď si jistá svými politickými a jinými názory a stůj pevně za nimi. Všechny musíme někde začít, takže budeš možná ze začátku zmatená a nebudeš si úplně jistá, jaký máš na konkrétní věci názor. Seznam se s co nejvíce různými názory. Ne kvůli skinheadství, ale kvůli sobě, proboha!
Ukaž, že stojíš za svými přáteli v každé situaci. Nezačínej zbytečný bitky (alespoň ne pokaždý), ale pomož je ukončit.
Nauč se přijmou a uštědřit pár ran. Násilí je součást téhle scény a jestli chceš být brána jako rovnocenná, musíš se tak chovat.
A nauč se přijmout vtip. Nenech nikoho tak lehce zranit tvoje city.
Přes to všechno, co tu bylo řečeno, ve skinheadském hnutí místo pro holky existuje. Není ho moc, ale je tu. Je jen na tobě, jestli chceš, aby tě ostatní brali vážně. Angela, In: Gang Up! skinzine 4, www.skingirlpride.com
Tolik tedy skinheadský feminismus. Rozhodně netvrdím, že mi tato ukázka nepřijde v mnoho ohledech kontroverzní. Podřízení a smíření se s kultem, ať už v případě kodifikované módy nebo uznání malého prostoru pro dívky je patrné snad v každém odstavci. I když je nutné uznat, že spousta lidí (nejen dívek) se stává součástí jakékoliv subkultury nebo politického hnutí opravdu jen proto, aby vypadala zajímavě nebo přinejmenším drsně před svým okolím. Tací však většinou velmi brzy odpadnou, když se objeví něco pro ně zajímavějšího. Ne všechny projevy skingirls však mají tento ráz. Postupme dál.
Současnost - skingirl pride
Buď hrdá a nakopej všem prdel. Buď skinheadgirl!
Jak že tedy vypadají ty ostatní projevy? Nebo že by jich bylo mnoho, ale dají se najít zajímavé aktivity provozované skingirls. Především je nutné podotknout, že stejně jako skinheads se i skingirls liší od země k zemi, od města k městu, od jedné k druhé a s tím i jejich názory a priority. U jedné je prioritou hudba, u jiné psaní článků nebo politika (i když to je zrovna zcela výjimečný jev) a u další třeba vůbec nic. Spolu s vývojem scény se ale i u skingirls rozvíjí činorodost, v některých případech směrovaná do velmi zajímavých oblastí.
Nejvýraznější aktivity či odkazy na něj jdou nalézt na internetu. Asi nejčastěji navštěvovanou stránkou je mezinárodní, v Německu vytvořená stránka Skingirlpride (SGP), která má zároveň i nejširší tématický záběr, kromě obligátních a již zmiňovaných fotografií zde najdete povídky, jejichž autorkami jsou rennie, odkazy na dívčí skinziny, knihkupectví, kde seženete knihy se streetkids tématikou, kvalitní chat, na který jsem se přihlásila trochu se strachem, ale hned první týden mě přesvědčil, že to nebyla ztráta času. Objevovali se na něm zajímaví lidé (mimo jiné i jedna americká riot skingrrrl) i názory, kromě jiného se často řešilo postavení žen a dívek v této subkultuře, s nímž byla většina nespokojená. (Že by první krok k obratu k lepšímu?). Ještě jedna věc mě upoutala, a to průvodce po evropských zemích, obsahující seznam míst, která je dobré navštívit. Všudypřítomná móda samozřejmě nechybí.
Jinou velmi zajímavou stránkou je Camden Town zine, který sice není výhradně dívčí, ale zdejší Skingirl Corner nabízí spoustu povídek a výtvarných prezentací skinheadských umělkyň a umělců. Mimochodem i obrázky v tomto článku jsou odtud. Kromě toho je zde umístěna řada rozhovorů s rennies, které jsou ve scéně nějakým způsobem aktivní. Za poslední dva měsíce, kdy jsem se na stránku pravidelně dívala, se seznam úspěšně rozrůstá. Zinů je na internetu samozřejmě víc (například Knuckle Girl), ale myslím, že by bylo nudné překládat tu seznamy. U literární tvorby ještě zůstanu - zaujal mě pokus jedné francouzské skingirl vytvořit jakousi knižní kompilaci o životech skingirls ze všech koutů světa. Doufejme, že nezůstane se svým projektem bez pomoci!
Další zajímavou oblastí, ve které se rennies z celého světa, ale především z USA, a poměrně překvapivě, z Rakouska angažují, je hudba - její vydávání a kapely. Z každé země budu jmenovat jednoho zástupce, tedy spíš zástupkyni. V Rakousku je to kolektiv Bootgirls Bussines, který kromě vydávání hudby dělá i hudební zin a v USA Helen of Oi Records, což je v podstatě one woman show, která vydává hudbu z celého světa a organizuje v Kalifornii mnoho koncertů.
Co se organizovaných politických aktivit a nějaké vyhraněné názorové profilace týče, není to z informačnho hlediska žádná sláva. Samozřejmě na celé čáře vede antifašismus, ale to je celkem logické a není k tomu potřeba velkého zjišťování. S levicově či přímo anarchisticky orientovanými rennies jsem se v podstatě setkala jen na chatu skingirlpride, ale bylo to setkání příjemné. Ale všechno se může změnit a nemusí to trvat ani tak dlouho, jak to v současné chvíli vypadá. A právě takto orientované chaty tomu mohou výrazně napomoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.